Krajský terminál Liberec – architektonická soutěž

Kontext místa

Hlavní nádraží v Liberci funguje od roku 1859. Autobusové nádraží leží o čtyři sta metrů dál a jeho zázemí od devadesátých let tvoří provizorní stavební buňky. Přestup mezi vlakem a autobusem tak dodnes znamená průchod územím bez přístřeší, orientace a služeb. Návrh spojuje obě nádraží do jednoho celku a zároveň nabízí vizi pro proměnu širšího okolí.

Koncept

Klíčem návrhu je pixel. Nejmenší jednotka prostorové přehlednosti: modulární prvek škálovatelný ve velikosti i výšce, který vytváří zastřešení, orientační body i prostorové celky. Smysl dostává ve vzájemném propojení, kde skrze různorodost měřítek a funkcí formuje soudržný celek.

Dopravní řešení

Středobodem je nová odbavovací hala přiléhající k historické výpravní budově ze severu. Stojí v těžišti terminálu a propojuje všechny druhy dopravy: nástupiště jsou dostupná přímo z haly, přestup na MHD je krytý a krátký. Stávající výpravní budova získává novou roli. Přízemí slouží jako vstup k regionálním autobusům, parter nabízí obchody a gastroprovozy. Dálková doprava má samostatný terminál ve tvaru oválu severně od haly, pod nímž se nachází podzemní parkoviště P+R. Veškerý tranzitní provoz je odveden za výpravní budovu. Prostor před nádražím se proměňuje v pěší zónu s náměstím, zelení a kavárenským parterem.

Propojení města

Na západní straně kolejiště návrh otevírá nový vstup do terminálu v ulici Na Františku. Město se tak poprvé plnohodnotně propojuje napříč kolejištěm. V návaznosti na Skloexport vzniká rezidenční komplex s živým parterem a průchodem do parku. Na místě bývalého autobusového nádraží vzniká park. Polyfunkční budova na nově vzniklém náměstí dotváří prostor a hmotově vyvažuje Skloexport. Území získává charakter městské čtvrti, kde se bydlení, služby a doprava potkávají přirozeně.