Od Minecraftu k Olověnému Dušanovi: rozhovor s Matějem Čepičkou

Kdo je Matěj Čepička

Pověz nám něco o sobě. Co tě baví, čemu se věnuješ mimo školu?

Teď toho času moc není, ale dřív mě hodně bavilo hrát hry na počítači a sportovat. Když už čas mám tak se snažím cestovat. A občas se i dostanu k cvičení a hrám, když se najde čas.

A co tě bavilo za hry?

Různé, často to byly střílečky, poté různé survival hry, kde lze něco budovat, nejznámější z nich bych řekl že je Minecraft. Ten mě asi dost nasměroval dál.

Minecraft? Přibliž ho trochu pro ty, co ho neznají.

Je to svět, který je celý z kostek. Dají se těžit, přetvářet a skládat z nich věci. Dá se hrát v režimu přežití, ale je tam i kreativní mód, kde má člověk neomezené suroviny a může si stavět, co chce. Kreativní mód jsem vždy hrál radši.

A myslíš, že tě to formovalo směrem k architektuře?

Do určité míry asi jo. Mě na hrách vždycky bavila, když tam byla ta možnost, ta kreativní, stavěcí část. Minecraft mě vlastně nasměroval právě tímhle směrem.

Cesta k architektuře

Co byl ale ten klíčový moment, kdy sis řekl: budu studovat architekturu?

V osmé třídě. Měli jsme občanku a přišla otázka, kam se chceme hlásit dál. V tu chvíli mi to nějak docvaklo. Já původně chtěl být spíš pilot, ale v osmé třídě mi přišlo reálnější jít cestou stavařiny a zůstat tím trochu při zemi. Navíc ji máme v rodině, táta dělá dokončovací práce jako živnostník, takže jsem u toho vyrůstal. A najednou mi došlo, že architektura je vlastně něco, co by mě taky bavilo.

Takže po základce rovnou stavební průmyslovka?

Jo, čtyřletá v Ústí nad Labem, obor pozemní stavitelství. Já věděl, že chci dělat architekturu, ale na té průmyslovce v Ústí architektura jako obor nebyla. Bral jsem to ale jako výhodu. Kdybych se pak rozhodl, že na vysokou nepůjdu, měl bych aspoň konkrétní zaměření. Po studiu na gymplu bych na tom byl bez vysoké hůř.

Studium na fakultě

Já jsem studovala ekonomii, takže technická škola je pro mě trochu záhada. Jak vlastně funguje studium u vás na fakultě?

Máme to rozdělené na dvě části. Jednak jsou klasické předměty, jako je pozemní stavitelství, statika, technické zařízení budov a podobně. A pak jsou ateliéry, kde děláme návrhy staveb. Každý semestr si vybereme ateliér, ten nám dá zadání, a my na něm zpracováváme architektonický návrh.

Teď píšeš bakalářku. Co to obnáší?

V bakalářce převádím svůj ateliérový projekt do technické roviny. Řeším, jak by to bylo reálně proveditelné. Takže se dostávám k té projektantské práci.

Máš za sebou tři roky studia. Byl někdy okamžik, kdy sis řekl, že to byla špatná volba?

Ne. Jako, člověk si v průběhu stěžuje, kolik toho je, ale to asi každý student. Baví mě to.

A co bylo na studiu zatím nejtěžší?

Těžko říct. Tím, že jsem byl na stavební průmyslovce, hodně věcí jsem už znal. Praktické předměty pro mě nebyly problém. Nové pro mě byly spíš věci jako matematika, kterou gympláci měli najetou, ale já ne. Naopak oni zase neviděli řadu technických předmětů, které se na vysoké probírají hodně zrychleně. Co jsme na střední měli na celý rok, to se na fakultě stihne za semestr. Takže kdo to slyšel poprvé, měl to těžší.

Olověný Dušan

Pojďme k soutěži. Co je vlastně Olověný Dušan?

Soutěž, kterou pořádá Spolek posluchačů architektury, což je studentský spolek. Osloví české a slovenské architekty jako členy poroty, ti přijedou, projdou celou školu a vyberou si projekty, které je zaujmou. Z nich vyberou nominanty. Nás bylo asi šest nebo sedm v kategorii architektura, pak tam jsou ještě kategorie pro design a krajinářskou architekturu. A z nominovaných pak vyberou vítěze.

Musel jsi svůj projekt nějak prezentovat před porotou?

Nebylo to klasické vystoupení. Museli jsme natočit krátký medailonek, asi minutové video, které představuje náš projekt. To se pak promítalo na galavečeru.

Jaké to bylo, natáčet video o sobě a svém projektu?

Zajímavá zkušenost. Musel jsem se naučit ten program, nějak si to zrežírovat, udělat si scénář. Není to moje přirozená poloha, prezentovat svoji práci způsobem, který nejsem zvyklý, ale nakonec to dopadlo líp, než jsem čekal. Vlastně jsem nevěděl, co od toho čekat, tak jsem se bál, že to bude horší.

Vítězný projekt: hotel v Sušici

Přibliž nám svůj vítězný projekt. Jaké bylo zadání?

Zadání bylo město Sušice. Na začátku si každý vybral parcelu a já si vybral parcelu u vody. Sušicí protéká řeka přímo skrz město, ale město s ní vlastně není moc dobře spojené. To pro mě bylo hlavní téma, se kterým jsem chtěl pracovat.

Proč zrovna hotel? To není úplně typické studentské zadání, ne?

Nechtěl jsem znovu dělat bytovou stavbu. Těch jsem za dobu studia navrhoval už víc, takže jsem si to chtěl změnit. Hotel mi přišel jako zajímavá příležitost pracovat s trochu jinou typologií.

S jakou největší výzvou ses musel vypořádat?

Hlavně s profilem pozemku. Parcela je úzká a dlouhá, a dostat do ní funkční dispozici hotelu, a hlavně jeho provozní části, to nebyl jednoduchý úkol. Hledal jsem správnou hmotu, která by na ten pozemek seděla a zároveň fungovala provozně.

Projekt je u řeky. Řešil jsi protipovodňovou ochranu?

To řeším právě teď v bakalářce. V návrhu mám velké okno z wellness prostoru, které je hned nad vodou. Při stoleté vodě by celé to okno bylo pod hladinou. Takže jsem hledal řešení a nakonec jsem to vyřešil pomocí vyklápěcích vrat, která se před to okno zavřou a ochrání ho. Našel jsem i německou firmu, která tohle dělá, ale bohužel se mi od nich zatím nepodařilo získat podklady.

A co bylo inspirací pro ten koncept? Měl jsi nějakou konkrétní referenci?

Žádnou jednu konkrétní ne. Spíš to přišlo pocitově, z různých referencí, které jsem měl někde v hlavě. Poskládalo se to organicky.

Kam dál

Co je tvůj vysněný cíl? Kam by ses chtěl profesně dostat?

Chtěl bych pracovat sám na sebe. Měřítkově mě baví vlastně cokoliv, ale chci stát na vlastních nohách.

Zatím ale sbíráš zkušenosti jinde.

Jo, teď při studiu pracuju v jednom menším pražském ateliéru. Dělám tam navrhovací část, která je dost podobná tomu, co děláme v ateliérech ve škole. Takže přechod z teorie do praxe pro mě nebyl tak dramatický.

Stáž v Equatoru

Hlavní cenou za vítězství v Olověném Dušanovi je zahraniční stáž u studia Equator ve Stockholmu. Těšíš se?

Určitě. Jsem zvědavý, jak to u nich funguje. Já jsem zvyklý na malý kolektiv, předpokládám, ž práce tam bude asi úplně jiná.

V čem konkrétně čekáš, že to bude jiné?

Pro mě hlavně strukturou firmy. Equator je větší ateliér a pracují v jiném měřítku, než na co jsem zvyklý. A pak si myslím, že skandinávský přístup k práci je v něčem odlišný od českého. V čem přesně, to zatím nevím, ale obecně čekám, že ten rozdíl tam bude.

Znal jsi jejich práci předtím?

Koukal jsem na jejich projekty. Přijdou mi na slušné úrovni. Je to do určité míry developerská práce, ale architekturou v celku kvalitní. Ty projekty jsou hezké, je to slušné a důstojné.

Byl jsi někdy ve Stockholmu?

Nebyl, co se týče Švédska, byl jsem jednou v Malmö. Takže Stockholm bude nová zkušenost. Ještě jsem neměl čas si vytipovat, na jakou architekturu se tam podívat, teď mám hlavu v bakalářce. Ale určitě se chci podívat, jak ta jejich architektura vypadá v praxi.

Máš z té stáže nějaké obavy?

Ani ne. Manželka mého vedoucího ateliéru prý byla v CASUA a v Equatoru taky na stáži, a říkala, že to tam je fajn. Takže mám pozitivní očekávání a jsem otevřený všemu, co přijde. Myslím, že to bude dobrý zážitek.